One-way ticket to Fantasy

Stál jsem tehdy na náměstí v malém francouzském městečku, už ani nevím, jak se jmenovalo.Kolem mě pobíhalo asi patnáct lidí se samopaly a na zemi leželo přes půl tuctu těl. Rozhlížel jsem se dokola. Ti lidé, co přežili, utíkali před sprškou kulek. Opět jsme dosáhli svého.Už tady proti nám nepovedou demonstrace.Už ne.Myslím, že už se dost poučili na to, aby s tím zase začali. Máme je v hrsti.

Dorazili jsme do starého skladiště uprostřed noční Paříže. Sotva jsem vstoupil do toho nádherného temného prostranství plného zapálených svící, zalél mě pocit úlevy.Dokázali jsme to.Vrátili jsme se.

Přichází ke mně muž s pláštěm a kápí přes hlavu. "Vítej zpět, bratře Torreone. Jak se vám dařilo?" V jeho hlase byla cítit bezstarost.

"Velmi dobře, mistře," odpověděl jsem. "Dostali za vyučenou."

"Dobře. Pojď," poklepal mne po zádech a vedl mě do svého pokoje. "Musím ti něco sdělit." Po dobu, než jsme ušli těch pár kroků, jsem nepromluvil ani slovo a mistr také ne.

Když jsme dorazili do jeho pokoje, posadil se mistr na postel a pokynul, ať si sednu na židli naproti něj.Udělal jsem to.Neměl jsem ponětí, co po mně bude chtít.

"Pamatuješ si na Lorenza?" zeptal se chladně. V tu chvíli jsem zbystřil.Jak bych jen mohl zapomenout? slíbil věrnost, a přesto zradil. Vyzradil policii naše akce na půl roku dopředu a potom utekl.Ten zatracený bastard si nezaslouží dýchat.Nejradši bych ho viděl hnít v nějaké hluboké jámě.

"Co je s ním?" vyhrkl jsem zvědavě.

"Je tady," pronesl podivně hlubokým hlasem.

"Kde?"

"Créteil 326"

Nad ničím jsem nerozmýšlel. Podadnul jsem pistoli, kterou mi podával mistr a utíkal jsem pryč se slovy: "Tentorkát mi ten hajzl znovu neuteče, tentokrát ne!"

"Pospěšte si!"

"Dělám, co můžu!"

"Budou tu každou chvilkou!"

"Tak proč neutečete?"

"Protože je to zbabělé!"

"Aha... A budovat si malé kulometné hnízdo pro svou ochranu uprostřed Paříže není zbabělé?!"

"Dejte mi pokoj a pohněte!"

"Jak je libo, pane!"

"Nemluvte se mnou takovýmto tónem!" zařval mužík sedící v křesle, žvatlajíce doutník v ústech.

"Nebo co? Zabije te mě? Tak do toho! To bych ale rád věděl, kdo vám bude bránit ten váš sádelnatý, nemytý tlustý zadek!"

"Sklapni, nebo nedostaneš zaplaceno, ty parazite jeden!"

Toho už měl mechanik akorát tak dost.Sáhl si za opasek, ale naneštěstí udělal starý tlusťoch to samé. Tak tu před sebou stáli, každý svou zbraň přiloženou u cizího obličeje.

"Odložte to, nebo si ještě ublížíte," posměšně pravil mechanik.

"Milý chlapče, já zabit tolik lidí a nic se mi nikdy nestalo, takže mě asi jen těžko nějak vystrašíš!"

"Nerad vám bořím sebevědomí, ale dnes to bude naposled!"

"To bych netvrdil...Kdo byl za starých časů vojákem z povolání? Kdo obstarával lidem různé zbraně?kdo patřil k nejmocnější sektě v celé Francii?Já!!!"

"A já mám zase vysokou mechanickou, no a co?A navíc - nevím, kdy byl takový zbabělec, že utekl a teď se skrývá?To je ten mocný voják?Jste obyčejný zbabělec, drahý milostpane!"

"Ty zmetku! Srandu se ze mě dělat nebudeš!"

"A co když jo? Co mi udě..." nestačil svou větu ani doříct, poněvadž se rozletěly dveře od pokoje a ozval se výstřel.Mladý mechanik se odporoučel k zemi.Stál jsem v rámu ode dveří, pistoli v ruce.Otočil jsem se rychle na starého Lorenza, ale už bylo pozdě.Kulka mě zasáhla rovnou do prsou.Zhroutil jsem se na zem.Je mi zima.Lorenzo stoji nademnou.Plive mi do obličeje a odchází pryč.Tohle přece nejde! On mě postřelil a já to mám nechat jen tak?Sesbíral jsem všechny své síly a namířil jsem na Lorenza.Ten nestačil zareagovat a dostal to do břicha.Svalil se na zem a svíjel se v bolestech.Pomalu jsem se k němu doplazil.Přiložil jsem pistoli k jeho hlavě a zmáčkl spoušť.Hlava mu poklesla.Už nemůžu ani dýchat. Pokouším se nadechnout, ale nejde to. Co to bylo za život? pomyslel jsem si. Jenom vraždy a násilí. Už pro mne nemá cenu tu dál zůstávat.

Přiložím si pistoli k hlavě.Sbohem.

Ticho noční Paříže proříznul poslední výstřel....