Pro Catherine
18. 7. 2007
Velkou síní se rozléhalo vzrušené mumlání a šepot.Všichni studenti ze
všech kolejí mlaskají nad stoly plnými jídla.Venku za okny už je
naprostá tma.
Studenti zuřivě debatují o letošním roku ("Proč už musím domů?", "Nemůžu tu zůstat i přes prázdniny?" nebo "Myslíš, že mi to Dippet dovolí?"). Ovšem jeden chlapec ze zmijozelské koleje přemýšlel na něčím jiným.Byl tu už sedmým rokem a kladl si otázku: "Kdy už konečně?"
S chlapcem se bavilo několik dalších studentů ze stejného ročníku.Všichni měli povýšené výrazy, avšak k chlapci měli respekt.To bylo očividné. Celá parta se teď dívala k profesorskému stolu.Vládlo napětí. Talíře a příbory najednou zmizely, což vyvolalo vlnu pobouření.
U profesorského stolu povstal kouzelník, který seděl uprostřed. Ředitel. Chytil do ruky svoji číši s vínem a několikrát do ní klepl lžičkou, aby si zjednal ticho. Studenti však nesouhlasně bučeli dál. Kouzelníka s půlměsícovými brýlemi, co seděl po ředitelově pravici, to pobavilo. Líně vytáhl hůlku a opsal jí ve vzduchu jakousi smyčku. Ozvala se ohromná rána a studenti by byli přísahali, že se celá Velká síň nadzvedla a pak zase dopadla na zem. V celé síni zavládlo ticho, jenom pár studentů z Nebelvíru se profesorovu husarskému kousku zasmálo. Těm profesor vykouzlil velikou kytici růží a spiklenecky na ně mrkl. Všichni ostatní s napětím čekali, co se bude dít.
Ředitel si odkašlal, podíval se na kouzelníka po své pravici a nervózně se na něj usmál. Poté se otočil zpět před své obecenstvo a spustil: "Další rok je za námi! Doufám, že si ve svých hlavách odnesete mnohem víc, než s čím jste přišli." ("Nejen v hlavách," zašeptal onen mladík u zmijozelského stolu a pohlédl na uhlově černý prsten na své ruce) "Chtěl bych pogratulovat těm, kteří úspěšně složili OVCE a už byli předčasně přijati do svého nového povolání.Rovněž bych chtěl poděkovat našim dvěma skvělým primusům - Jane Mayové - " ředitel Dippet zmlknul, neboť se ozval ohlušující řev od nebelvírských, u něhož se ukláněla vysoká studentka s dlouhými, kudrnatými vlasy - "a Tomovi Rojvolu Raddleovi." Nyní se ozval bouřlivý potlesk od stolu zmijozelských, u kterého seděl onen chlapec s prstenem na ruce. Chlapec se však nezvedl, ani neuklonil, jenom si při zaslechnutí svého jména znechuceně odfrkl a nenívistně se díval ke stolu nebelvírských. Tom jenom seděl na židli, pln svého vzteku. Jak může vůbec být primuska? Proč sem berou ty mudlovské šmejdy? Ale co - jednou si to s nimi všemi vyřídím. Skoncuju s nimi, stejně jako s Morfinem. Všechny je zabiju!
Ředitel Dippet si znovu odkašlal, takže poslední zbytek jásotu a křiku utichl. "Také bych vám chtěl sdělit, že studenti nesmějí o prázdninách kouzlit - vyjma šestých ročníků, samozřejmě. Všichni, kterých se to týká, to dostanou písemně, aby se nevymlouvali, že neslyšeli - že pane Moody?" pohlédl Dippet pobaveně k mrzimorskéhu stolu.Žák pátého ročníku, na něhož Dippet promluvil, zrudl jako jablíčko a všichni jeho kamarádi jej začali obdivně poplácávat po zádech. Vypadalo to, že by se Moody nejradši propadl do země.
Ředitel Dippet vytáhl z kapsy svého hábitu hůlku a ledabyle s ní mávl. Ozvala se nějaká dutá rána a ve vzduchu se objevilo na stovku dopisů, které popadaly na stoly a na zem, jak se jim zachtělo. To už nevydržel hlouček nebelvírských studentů a vyprskl smíchy. Dippet trochu zčervenal a chystal se svou chybu napravit, to už však byl na nohou kouzelník s půlměsícovými brýlemi. Pozvedl svou hůlku, opsal s ní v ruce veliké kolo a zamumlal nějaké zaklínadlo. Dopisy okamžitě ožily. každý dopis se postavil na své dva rohy a odpochodoval ke svému majteli. Za tohle si vysloužil kouzelník obrovský potlesk nejen od nebelvírských, ale i havraspárských, mrzimorských a několika zmijozelských. Profesor se jim hluboce uklonil a ještě než si sedl, vyčaroval ve vzduchu barevné konfety, které pozvolna padaly na zem.
Dippet si musel pořádně zavdat ze svého poháru vína, aby to ustál. "Tak ... A teď je načase říct, kdo vyhrál školní pohár. Pohár vyhrává Zmijozel s pěti sty padesáti devíti body!" Od stolu zmijozelských se ozval křik a jásot. Dokonce i Toma to začalo trochu zajímat. "Na druhém místě se umístil Nebelvír s pěti sty třiceti sedmi body!" Od stolu Nebelvíru se ozvalo výskání a smích. Nějaký žák sedmého ročníku vykouzlil ve vzduchu zlatého lva, který tančil quickstep. Tomu se také srdečně zasmál kouzelník s půlměsícovými brýlemi. "S počtem pět set dvanáct bodů se na třetím a čtvrtém místě umístil Mrzimor spolu s Havraspárem." Od obou jmenovaných stolů se ozval potlesk a celou celou Velkou síň opět zaplavila vlna smíchu, neboť zlatý lev nyní začal dělat salta a kotouly ve vzduchu.
Ředitel si znovu odkašlal. "Velmi dobře, Zmijozele, velmi dobře. Teď ti poprávu náleží Školní pohár!" zaburácel Dippet a v tom okamžiku se na stole zmijozelských objevil veliký, stříbrný naleštěný pohár. V tu chvíli to vypadalo, jako by zmijozelský stůl vybuchl. Do vzduchu létaly tucty kouzelnických čapek a několik studentů využilo nepozornosti profesorů a odpálilo haldu bomb hnojůvek, takže radost netrvala dlouho. Všichni si za okamžik tisknuli hábity k nosu a prosebně hleděli k profesorskému stolu, kdy už konečně dají rozchod.
Ředitel si odkašlal a pronesl: "Můžete se odebrat do svých pokojů."
To nemusel říkat studentům dvakrát. Všichni okamžitě vystartovali ke dveřím z Velké síně.U dveří se ale udělala zácpa, jak chtěli všichni uniknout před tím hnusným pachem. To už byl však na nohou Tom, který jedním jedinným zaklínadlem použil na všechny studenty - včetně sebe - bublinové kouzlo, takže se vřava podstatně uklidnila.Všichni najednou odcházeli spořádaně po dvojicích. Bublinové kouzlo přestalo působit, jakmile byli studenti z dosahu zasažené oblasti. Tom už se chystal odejít, když vtom se mu ozvalo za zády zakašlání.Otočil se. Stál tam ředitel Dippet, ochráněný rovněž bublinovým kouzlem. Podal Tomovi Pohár, který studenti zapomněli na stole při úprku ze síně.
"Děkuji pane," pravil Raddle a vzal si pohár.
"Vidím, že si ho Zmijozel naprosto zasloužil," pronesl Dippet a zmizel v davu.
Tom si vzal pohár s sebou do společenské místnosti, kde ho prostě hodil do prošoupaného křesla a šel si lehnout.Zítra ho přece čeká velký den ...
Studenti zuřivě debatují o letošním roku ("Proč už musím domů?", "Nemůžu tu zůstat i přes prázdniny?" nebo "Myslíš, že mi to Dippet dovolí?"). Ovšem jeden chlapec ze zmijozelské koleje přemýšlel na něčím jiným.Byl tu už sedmým rokem a kladl si otázku: "Kdy už konečně?"
S chlapcem se bavilo několik dalších studentů ze stejného ročníku.Všichni měli povýšené výrazy, avšak k chlapci měli respekt.To bylo očividné. Celá parta se teď dívala k profesorskému stolu.Vládlo napětí. Talíře a příbory najednou zmizely, což vyvolalo vlnu pobouření.
U profesorského stolu povstal kouzelník, který seděl uprostřed. Ředitel. Chytil do ruky svoji číši s vínem a několikrát do ní klepl lžičkou, aby si zjednal ticho. Studenti však nesouhlasně bučeli dál. Kouzelníka s půlměsícovými brýlemi, co seděl po ředitelově pravici, to pobavilo. Líně vytáhl hůlku a opsal jí ve vzduchu jakousi smyčku. Ozvala se ohromná rána a studenti by byli přísahali, že se celá Velká síň nadzvedla a pak zase dopadla na zem. V celé síni zavládlo ticho, jenom pár studentů z Nebelvíru se profesorovu husarskému kousku zasmálo. Těm profesor vykouzlil velikou kytici růží a spiklenecky na ně mrkl. Všichni ostatní s napětím čekali, co se bude dít.
Ředitel si odkašlal, podíval se na kouzelníka po své pravici a nervózně se na něj usmál. Poté se otočil zpět před své obecenstvo a spustil: "Další rok je za námi! Doufám, že si ve svých hlavách odnesete mnohem víc, než s čím jste přišli." ("Nejen v hlavách," zašeptal onen mladík u zmijozelského stolu a pohlédl na uhlově černý prsten na své ruce) "Chtěl bych pogratulovat těm, kteří úspěšně složili OVCE a už byli předčasně přijati do svého nového povolání.Rovněž bych chtěl poděkovat našim dvěma skvělým primusům - Jane Mayové - " ředitel Dippet zmlknul, neboť se ozval ohlušující řev od nebelvírských, u něhož se ukláněla vysoká studentka s dlouhými, kudrnatými vlasy - "a Tomovi Rojvolu Raddleovi." Nyní se ozval bouřlivý potlesk od stolu zmijozelských, u kterého seděl onen chlapec s prstenem na ruce. Chlapec se však nezvedl, ani neuklonil, jenom si při zaslechnutí svého jména znechuceně odfrkl a nenívistně se díval ke stolu nebelvírských. Tom jenom seděl na židli, pln svého vzteku. Jak může vůbec být primuska? Proč sem berou ty mudlovské šmejdy? Ale co - jednou si to s nimi všemi vyřídím. Skoncuju s nimi, stejně jako s Morfinem. Všechny je zabiju!
Ředitel Dippet si znovu odkašlal, takže poslední zbytek jásotu a křiku utichl. "Také bych vám chtěl sdělit, že studenti nesmějí o prázdninách kouzlit - vyjma šestých ročníků, samozřejmě. Všichni, kterých se to týká, to dostanou písemně, aby se nevymlouvali, že neslyšeli - že pane Moody?" pohlédl Dippet pobaveně k mrzimorskéhu stolu.Žák pátého ročníku, na něhož Dippet promluvil, zrudl jako jablíčko a všichni jeho kamarádi jej začali obdivně poplácávat po zádech. Vypadalo to, že by se Moody nejradši propadl do země.
Ředitel Dippet vytáhl z kapsy svého hábitu hůlku a ledabyle s ní mávl. Ozvala se nějaká dutá rána a ve vzduchu se objevilo na stovku dopisů, které popadaly na stoly a na zem, jak se jim zachtělo. To už nevydržel hlouček nebelvírských studentů a vyprskl smíchy. Dippet trochu zčervenal a chystal se svou chybu napravit, to už však byl na nohou kouzelník s půlměsícovými brýlemi. Pozvedl svou hůlku, opsal s ní v ruce veliké kolo a zamumlal nějaké zaklínadlo. Dopisy okamžitě ožily. každý dopis se postavil na své dva rohy a odpochodoval ke svému majteli. Za tohle si vysloužil kouzelník obrovský potlesk nejen od nebelvírských, ale i havraspárských, mrzimorských a několika zmijozelských. Profesor se jim hluboce uklonil a ještě než si sedl, vyčaroval ve vzduchu barevné konfety, které pozvolna padaly na zem.
Dippet si musel pořádně zavdat ze svého poháru vína, aby to ustál. "Tak ... A teď je načase říct, kdo vyhrál školní pohár. Pohár vyhrává Zmijozel s pěti sty padesáti devíti body!" Od stolu zmijozelských se ozval křik a jásot. Dokonce i Toma to začalo trochu zajímat. "Na druhém místě se umístil Nebelvír s pěti sty třiceti sedmi body!" Od stolu Nebelvíru se ozvalo výskání a smích. Nějaký žák sedmého ročníku vykouzlil ve vzduchu zlatého lva, který tančil quickstep. Tomu se také srdečně zasmál kouzelník s půlměsícovými brýlemi. "S počtem pět set dvanáct bodů se na třetím a čtvrtém místě umístil Mrzimor spolu s Havraspárem." Od obou jmenovaných stolů se ozval potlesk a celou celou Velkou síň opět zaplavila vlna smíchu, neboť zlatý lev nyní začal dělat salta a kotouly ve vzduchu.
Ředitel si znovu odkašlal. "Velmi dobře, Zmijozele, velmi dobře. Teď ti poprávu náleží Školní pohár!" zaburácel Dippet a v tom okamžiku se na stole zmijozelských objevil veliký, stříbrný naleštěný pohár. V tu chvíli to vypadalo, jako by zmijozelský stůl vybuchl. Do vzduchu létaly tucty kouzelnických čapek a několik studentů využilo nepozornosti profesorů a odpálilo haldu bomb hnojůvek, takže radost netrvala dlouho. Všichni si za okamžik tisknuli hábity k nosu a prosebně hleděli k profesorskému stolu, kdy už konečně dají rozchod.
Ředitel si odkašlal a pronesl: "Můžete se odebrat do svých pokojů."
To nemusel říkat studentům dvakrát. Všichni okamžitě vystartovali ke dveřím z Velké síně.U dveří se ale udělala zácpa, jak chtěli všichni uniknout před tím hnusným pachem. To už byl však na nohou Tom, který jedním jedinným zaklínadlem použil na všechny studenty - včetně sebe - bublinové kouzlo, takže se vřava podstatně uklidnila.Všichni najednou odcházeli spořádaně po dvojicích. Bublinové kouzlo přestalo působit, jakmile byli studenti z dosahu zasažené oblasti. Tom už se chystal odejít, když vtom se mu ozvalo za zády zakašlání.Otočil se. Stál tam ředitel Dippet, ochráněný rovněž bublinovým kouzlem. Podal Tomovi Pohár, který studenti zapomněli na stole při úprku ze síně.
"Děkuji pane," pravil Raddle a vzal si pohár.
"Vidím, že si ho Zmijozel naprosto zasloužil," pronesl Dippet a zmizel v davu.
Tom si vzal pohár s sebou do společenské místnosti, kde ho prostě hodil do prošoupaného křesla a šel si lehnout.Zítra ho přece čeká velký den ...
Komentáře
Přehled komentářů
Nádherně jsi to dopsala ;-) K nikomu jinému se ta věta nehodí, než k Voldíkovi, takže uvidime, estli teda nakonec bude dobrej čaroděj, nebo ne ;-D
dík =)
(Catherine, 18. 7. 2007 21:19)(ze Jména růže je jen ta první věta, zbytek jsem dopsala já ;-)) pěkné, ale docela by to chtělo pokračování
:-O
(Thompson, 18. 7. 2007 22:30)