Kapitola I. - Šťastné a veselé!
19. 6. 2007
Tady je první kapitolka fanfiction o osadě odlných Galů ;)))
Veliká slavnost.Narozeniny.Půlka naší vesnice hoduje u obrovského stolu na malém náměstíčku.Všude panuje veselí a zábava.Právě do sebe soukám už třetího divočáka, když tu uslyším známý hlas: "Obe!...Obelixi!Kde jsi?"
Je to můj přítel Asterix.Namáhavě se ke mně souká.Je vidět, že toho snědl víc, než je zdravé.
"Obelixi...uf... už přišel oslavenec?"
"Ne...ještě se neukázal," odpověděl jsem.
"Kde ten Panoramix zase vězí?" zeptal se nakvašeně."Vždyť tu..uf...už měl být!" Posadil se a chytil se za břicho.
"Neměl bys tolik jíst, nebo ztloustneš," prohodil jsem žertem.
"Jo...od tebe to fakt sedí," odpověděl nakvašeně Asterix.
"Jenže ty jsi nespadl -"
"- do kotle s kouzelným nápojem, když jsi byl malý...To už jsem slyšel mockrát, Obe!" prohodil Asterix.
"Ale vždyť je to pravda!" zvýšil jsem hlas, aniž bych si to uvědomil.
"Obe přestaň...nechci se zase jenom hádat...a vůbec - nepůjdeme se podívat, kde vězí ten Panoramix?" navrhl Asterix.
"Tak jo," odpověděl jsem, pořád ještě trochu naštvaný.
Vyrazili jsme k Panoramixově chaloupce, která stála na samém konci naší milé galské osady.To kvůli klidu při práci.Konečně jsme dorazili k jeho chaloupce.Zaklepal jsem.Nic.Nikdo neotvírá.Zaklepu znovu.Zase nic.
"Panoramixi!Panoramixi, jsi tam?" zakřičel jsem.Zevnitř se ozývalo škrábání na dveře a slabý štěkot.Byl to Idefix.Vykopnul jsem dveře.Idefix mi skočil do náruče."Copak,ty můj pejsánku?Co jsi mu roztrhal tentokrát?" zavtipkoval jsem, vzápětí mi ale zmizel úsměv z tváře.Na zemi klečel Asterix a u něj ležel - Panoramix!Upustil jsem na zem Idefixe, který vzteklezavrčel, a přiskočil jsem k Panoramixovi.
"Panoramixi, co je ti?Co se stalo?" naléhal jsem.
Panoramix se slabě pousmál a zachraptěl."Už jsem se bál, že nepřijdete..." hlasitě, sípavě si odkašlal, "dobře mě poslouchejte...můj čas už vypršel.Musím vám ale něco říct: nutně musíte najít člověka jménem Igur.Ten vám řekne něco moc důležitého..." znovu si sípavě odkašlal, "ale musíte vyrazit hned teď..." hlava mu poklesla.Byl mrtvý.Hlasitě jsem vzlykl.To přece není možné! Co se mu to jenom stalo?
Asterix se sebral a utíkal do svého domku.Za několik minut se vrátil.Venku se už začalo stmívat.Asterix s sebou nesl batoh plný jídla.Ani se na mě nepodíval, pouze přišel k veliké polici a začal si do batohu vkládat lahvičky s kouzelným nápojem.Pak se sebral a šel ke dveřím.U nich se zastavil, otočil se a vyzval mne:"Tak na co čekáš?Jdeme!"
Klečel jsem na zemi vedle Panoramixova mrtvého těla a nechápavě se díval na Asterixe.
"Ale Asterixi...Igur přece existuje jen v pověstech!" pravil jsem.
"Já to věděl...jsi příliž zbabělý!" procedil skrz zuby Asterix.
"Ale tak to přece není," začal jsem, Asterix mě však přerušil.
"Tobě je jedno, co se komu stane!Hlavně, že se pořádně najíš!"
"To není pravda!" rozkřikl jsem se nevědomky."Měl jsem ho rád stejně jako ty!Asterixi, prosím..."
"Nech mě být!"
"U Tutatise, Asterixi..."
"NECH MĚ BÝT!" zařval a vyběhl z chalupy.
Běžím za ním.Ztrácí se mi.Je rychlejší.Cestou mě zastavují ostatní osadníci a ptají se mě,kde je Panoramix.Já se zmůžu pouze na jedinnou větu: "Je mrtvý."
Utíkám za Asterixem.Doběhnu k bráně vedoucí z osady.Vidím pouze malou postavičku v dálce, jak uhání k zapadajícímu slunci...
Veliká slavnost.Narozeniny.Půlka naší vesnice hoduje u obrovského stolu na malém náměstíčku.Všude panuje veselí a zábava.Právě do sebe soukám už třetího divočáka, když tu uslyším známý hlas: "Obe!...Obelixi!Kde jsi?"
Je to můj přítel Asterix.Namáhavě se ke mně souká.Je vidět, že toho snědl víc, než je zdravé.
"Obelixi...uf... už přišel oslavenec?"
"Ne...ještě se neukázal," odpověděl jsem.
"Kde ten Panoramix zase vězí?" zeptal se nakvašeně."Vždyť tu..uf...už měl být!" Posadil se a chytil se za břicho.
"Neměl bys tolik jíst, nebo ztloustneš," prohodil jsem žertem.
"Jo...od tebe to fakt sedí," odpověděl nakvašeně Asterix.
"Jenže ty jsi nespadl -"
"- do kotle s kouzelným nápojem, když jsi byl malý...To už jsem slyšel mockrát, Obe!" prohodil Asterix.
"Ale vždyť je to pravda!" zvýšil jsem hlas, aniž bych si to uvědomil.
"Obe přestaň...nechci se zase jenom hádat...a vůbec - nepůjdeme se podívat, kde vězí ten Panoramix?" navrhl Asterix.
"Tak jo," odpověděl jsem, pořád ještě trochu naštvaný.
Vyrazili jsme k Panoramixově chaloupce, která stála na samém konci naší milé galské osady.To kvůli klidu při práci.Konečně jsme dorazili k jeho chaloupce.Zaklepal jsem.Nic.Nikdo neotvírá.Zaklepu znovu.Zase nic.
"Panoramixi!Panoramixi, jsi tam?" zakřičel jsem.Zevnitř se ozývalo škrábání na dveře a slabý štěkot.Byl to Idefix.Vykopnul jsem dveře.Idefix mi skočil do náruče."Copak,ty můj pejsánku?Co jsi mu roztrhal tentokrát?" zavtipkoval jsem, vzápětí mi ale zmizel úsměv z tváře.Na zemi klečel Asterix a u něj ležel - Panoramix!Upustil jsem na zem Idefixe, který vzteklezavrčel, a přiskočil jsem k Panoramixovi.
"Panoramixi, co je ti?Co se stalo?" naléhal jsem.
Panoramix se slabě pousmál a zachraptěl."Už jsem se bál, že nepřijdete..." hlasitě, sípavě si odkašlal, "dobře mě poslouchejte...můj čas už vypršel.Musím vám ale něco říct: nutně musíte najít člověka jménem Igur.Ten vám řekne něco moc důležitého..." znovu si sípavě odkašlal, "ale musíte vyrazit hned teď..." hlava mu poklesla.Byl mrtvý.Hlasitě jsem vzlykl.To přece není možné! Co se mu to jenom stalo?
Asterix se sebral a utíkal do svého domku.Za několik minut se vrátil.Venku se už začalo stmívat.Asterix s sebou nesl batoh plný jídla.Ani se na mě nepodíval, pouze přišel k veliké polici a začal si do batohu vkládat lahvičky s kouzelným nápojem.Pak se sebral a šel ke dveřím.U nich se zastavil, otočil se a vyzval mne:"Tak na co čekáš?Jdeme!"
Klečel jsem na zemi vedle Panoramixova mrtvého těla a nechápavě se díval na Asterixe.
"Ale Asterixi...Igur přece existuje jen v pověstech!" pravil jsem.
"Já to věděl...jsi příliž zbabělý!" procedil skrz zuby Asterix.
"Ale tak to přece není," začal jsem, Asterix mě však přerušil.
"Tobě je jedno, co se komu stane!Hlavně, že se pořádně najíš!"
"To není pravda!" rozkřikl jsem se nevědomky."Měl jsem ho rád stejně jako ty!Asterixi, prosím..."
"Nech mě být!"
"U Tutatise, Asterixi..."
"NECH MĚ BÝT!" zařval a vyběhl z chalupy.
Běžím za ním.Ztrácí se mi.Je rychlejší.Cestou mě zastavují ostatní osadníci a ptají se mě,kde je Panoramix.Já se zmůžu pouze na jedinnou větu: "Je mrtvý."
Utíkám za Asterixem.Doběhnu k bráně vedoucí z osady.Vidím pouze malou postavičku v dálce, jak uhání k zapadajícímu slunci...
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář