Starý harmonikář ... Pro Jaen
27. 6. 2007
"Jako každý všední den jsem ráno šel přes pařížské náměstí a jako vždy
jsem si tam koupil nějaké to pečivo do práce.Ráno byl vždycky na
náměstí ohromný frmol, neboť tam pobíhali puberťáci, mávali novinami ve
vzduchu a vykřikovali: 'Ranní Paříž!' Ten den to však bylo jiné.Jako by
se tam zastavil čas.Pod obrovskou sochou prezidenta seděl na zemi
stařičký mužík a hrál tam na harmoniku.Ale jak!
Nic tak pěkného jsem ještě neslyšel.I když hrál obvyklé melodie, bylo v tom něco víc.Vkládal do nich celé své srdíčko.A to se mi líbilo.
Časem jsem začal chodit do práce později, neboť jsem se vždycky ráno zaposlouchal do staříčkova srdce.Do srdce plného radostí, smutků, lásek, nenávistí, sil a něžností.
Každým dnem stálo na náměstí kolem staříčka s harmonikou víc a víc lidí.Chodili poslouchat tu nádhernou hudbu, která pramenila přímo ze srdce.
Jednou mi doktor řekl, že nemůžu mít žádné děti.Byl jsem zoufalý.Nevěděl jsem, co si mám počít, tak jsem šel za staříčkem s harmonikou.Když jsem přišel na náměstí, staříček zrovna hrál nějakou tesknou melodii.Vhodil jsem staříčkovi do mističky všechny peníze, co jsem u sebe měl - a nebylo jich málo - a smutně jsem povzdechl.Staříček se na mě usmál začal hrát novou píseň.Byla jiná, než ty ostatní.Něco takového jsem ještě neslyšel.Byla to přímo nebeská hudba.Zaposlouchal jsem se do ní.Všechny starosti mě opustily.Stála tam pouze moje prázdná tělesná schránka.Duše byla na okamžik v nebi.No a o několik měsíců později jsi se mi narodila ty.Ten staříček se už nikdy neobjevil."
"Byl to anděl, tatínku?"
"To nevím.Myslím si ale, že ano..."
Nic tak pěkného jsem ještě neslyšel.I když hrál obvyklé melodie, bylo v tom něco víc.Vkládal do nich celé své srdíčko.A to se mi líbilo.
Časem jsem začal chodit do práce později, neboť jsem se vždycky ráno zaposlouchal do staříčkova srdce.Do srdce plného radostí, smutků, lásek, nenávistí, sil a něžností.
Každým dnem stálo na náměstí kolem staříčka s harmonikou víc a víc lidí.Chodili poslouchat tu nádhernou hudbu, která pramenila přímo ze srdce.
Jednou mi doktor řekl, že nemůžu mít žádné děti.Byl jsem zoufalý.Nevěděl jsem, co si mám počít, tak jsem šel za staříčkem s harmonikou.Když jsem přišel na náměstí, staříček zrovna hrál nějakou tesknou melodii.Vhodil jsem staříčkovi do mističky všechny peníze, co jsem u sebe měl - a nebylo jich málo - a smutně jsem povzdechl.Staříček se na mě usmál začal hrát novou píseň.Byla jiná, než ty ostatní.Něco takového jsem ještě neslyšel.Byla to přímo nebeská hudba.Zaposlouchal jsem se do ní.Všechny starosti mě opustily.Stála tam pouze moje prázdná tělesná schránka.Duše byla na okamžik v nebi.No a o několik měsíců později jsi se mi narodila ty.Ten staříček se už nikdy neobjevil."
"Byl to anděl, tatínku?"
"To nevím.Myslím si ale, že ano..."
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
